Nadpis

Kapitola 4

Takže – se nyní přesuneme do kapitoly 4. Jan ještě stále ve vytržení ducha – po tom co zapsal dopisy - vidí do nebe.  Není v nebi, jen do něj vidí, a v něm jsou otevřeny dveře a slyší pozvání: Vstup sem a ukážu ti, co se má stát potom. Možná vás napadá otázka: Kdy to je: potom? Mám pro to své zdůvodnění. Potom, je právě v Den páně!

Po tomto pozvání, Jan ve druhém vytržení ducha vidí Boží trůn. Při prvním, v první kapitole, kterou jsme zatím přeskočili, viděl Pána procházejícího se uprostřed sedmi svícnů, a výsledkem pak jsou dopisy církvím. Vidět Pána Ježíše po tolika letech, musel být pro Jana zážitek na entou! Nyní následuje druhé vytržení, ale jiná situace. Vidí boží trůn.

Okolo božího trůnu stojí dalších 24 trůnů a na nich sedí 24 starců se zlatými korunami na hlavách (v. 4). Všeobecné výklady tvrdí, že se jedná o 12 patriarchů a 12 apoštolů. Nevidím důvod tento výklad odmítnout. Jak patriarchové, tak apoštolové jsou součástí „vyvoleného národa“. Dále ve verši 4. čteme, že uprostřed a zároveň okolo božího trůnu bylo „čtvero zvířat“. Jeden z překladů překládá „zvířata“ jako „tvorové“, což se mi zdá být mnohem příhodnější, protože lépe vystihuje postavy před trůnem a dává větší prostor přijetí popisu. Chybí mezi nimi pátý – Luciferus – světlonoš. Pokud vás napadá otázka proč je cherubínů pět a ne sedm věřte, že i mne tato otázka napadla a nemám na ni odpověď. Zbývající popis dění před trůnem až do konce kapitoly je jasný a vcelku nepotřebuje bližšího výkladu.

Co je zajímavé, popis ve verši 5: Před trůnem stojí sedm lamp a hned vzápětí je nám odhaleno, co tyto lampy znamenají -  jsou to duchové boží. (Pavlík uvádí, že se jedná o samostatné zdroje světla, nikoli nečinné lampy). Při této příležitosti mne napadá otázka: Boží duch je přece jen jeden (nebo alespoň my známe jednoho – Ducha svatého), a co těch šest zbývajících duchů - jsou jiní, než ten duch, kterého známe my? Nebo je to stále stejný Duch svatý, jen sedmkrát „naklonovaný“? Protože pokud by tomu bylo tak, že je více než jeden duch svatý, pak se otřásá v základech učení o Boží trojici! Pak by jich bylo devět: Otec, Syn, a sedm duchů. Ale pokud by všech sedm duchů bylo označováno jako Duch svatý, pak Boží trojice stojí neochvějně dále. V písmu máme: Ducha Kristova (Řím 8:9; Juda 1:19), Ducha Božího (1. Kor 3:16), Ducha moudrosti (Ef 1:17), Ducha pravdy (J 15:26; J 16:13), Ducha slávy (1.Pt 4:14), Ducha proroctví (ZJ 19:10) a Ducha života (Gen 7:15). Celkem sedm.

Verš 6: Jan vidí před božím trůnem moře. Průhledné jako ze skla. Kapitola 13 začíná: I viděl jsem šelmu, vystupující z moře. Výklady praví, že moře – znamená tento svět bez Krista. Já si dovolím nevyložit význam „moře“ před božím trůnem. Z jednoho prostého důvodu: to moře je (podobné) „jakoby“ z křišťálu. A osobně nevěřím tomu, že tento svět bez Krista, je jako křišťál.

Kromě starců, jsou ještě před božím trůnem čtyři tvorové (kraličtí – zvířata). To budou cherubové, neboť jejich úkolem je chránit boží svatost – proto také mají plno očí vpředu i vzadu, aby viděli nesvaté, ještě dříve, než se přiblíží. O cherubech pak také píše (dost podrobně) Ezechiel v 9 a 10 kapitole. (doporučuji si přečíst dříve, než budeme pokračovat dále).

Verš 7: popisuje „tvory“. Každý jeden z nich vypadal jinak a každý z nich měl šest křídel a uvnitř plno očí. Neumím si představit oči uvnitř.

verš 9-11: Úkolem cherubínů je chválit boha a vést ostatní stvoření ke chválení.