Nadpis

Kapitola 10

Jan vidí anděla, ten má v ruce svitek (knížku), jednou nohou na zemi a druhou na moři a volal hlasitě. Co, to má Jan zakázáno psát. Jako detail je napsáno, že stál pravou nohou na moři a levou na zemi (v 3). Nevíme, co znamená, že pravá noha je na moři, ani, že levá na zemi. Nějaký skrytý význam to ale má.

Verš 6: anděl přísahá skrze boha, že jakmile se ozve sedmé zatroubení, že „již více času nebude“. Což je možno si vyložit tak, že měření času na dny a hodiny skončilo, protože začíná čas věčnosti, ale správný výklad je, že skončil čas božího „milostivého léta“, a bůh už žádný jiný čas nikomu k rozmyšlení nedá. To potvrzuje následující 7 verš, který praví, že bude „dokonáno“ boží tajemství. Což znamená, že skončí Boží tajemství – a vše bude všem jasné. Včetně jejich hříchů, zatvrzelosti, a neochotě činit pokání. Od této chvíle už nebude možné přijmout ducha svatého.

10 a 11 verš Janovi je přikázáno, vzít od anděla svitek a sníst jej. Je nám jasné, že je to alegorie, a připomíná jiné verše Starého zákona: Synu člověčí, nakrm břicho své a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká. Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými. Ez. 3:3-4. Význam alegorie jedení svitku není jasný. Ani nevíme, CO je v něm zapsáno, ani PROČ jej má sníst!  Tato věc, zůstává božím tajemstvím, až do času.